V jednadvacátém století je možné se s tímto druhem čaje setkat v mnoha oblastech lidského konání. Matcha je v první řadě japonským nápojem, který se pravidelně pije během tradičního ceremoniálu, kterým v této části světa příprava čaje bezesporu je. Jeho příprava má velmi přísná pravidla, která se nesmí ani v nejmenším porušovat, protože – jak známo – tradice je prostě tradice.
S matchou se ale můžeme potkat třeba i v cukrářské dílně, kde se přidává do řady nejrůznějších laskomin. Není však jistě třeba dodávat, že miliony lidí nepijí matchu kvůli zajímavému čajovému rituálu, ale dopřávají si tento nápoj kvůli jeho typické chuti. I proto můžeme na pultech obchodů narazit na spoustu různých typů čaje matcha, které se liší nejen cenovkou, ale úměrně tomu bohužel i celkovou kvalitou.
Matcha je sice již legendárním členem pestré rodiny zelených čajů, ale to neznamená, že ho můžeme směle zařadit po bok těch klasických odrůd, které jistě známe. Od nich se totiž v mnoha směrech liší, zmiňme si alespoň dvě základní odlišnosti.
Za prvé – matcha prostě jinak chutná. Zelená čaje nejsou ani zdaleka tak jemné a nasládlé, matcha na rozdíl od nich má jen malý náběh ke klasické svíravé chuti. Za tuto specifickou vlastnost může hlavně styl, jímž se matcha pěstuje. Po sklizni se pak v lístcích najde mnohem větší množství theaninu, který v typickém zeleném čaji víceméně není obsažen.
Matcha se od klasického a typického zeleného čaje liší i barvou, která je v tomto případě velmi sytě zelená. A i tentokrát za to může způsob zpracování, protože lístky matchi jsou jemně mlety za pomoci žulových kamenů, díky čemuž se nespálí a zůstane v nich dostatek chlorofylu na to, aby si mohly uchovat tento specifický a jedinečný barevný odstín.
Čaj matcha dnes najdeme na pultech našich obchodů v celé řadě variant. Nejklasičtější a současně nejkvalitnější je matcha, která se připravuje během již zmíněného čajového obřadu, jehož tradice sahá mnoho staletí do minulosti. V takové kvalitě, jako jej pijí v čajových školách v rámci Japonska, je však prakticky nemožné ho vůbec sehnat, totéž platí i pro čaj tradičně popíjený v buddhistických klášterech. Obvykle není ani v nejmenším myslitelné tuto pomyslnou nejvyšší jakost vůbec sehnat mimo území Japonska.
O něco méně kvalitní, ale na druhou stranu o poznání snadněji k dostání jsou takzvané „premium“ matchi. Nemusíte kvůli nim do Země vycházejícího slunce, a přesto se dočkáte mimořádné chuti, na kterou asi jen tak nezapomenete.
Kategorie číslo tři – nejlevnější a také nejméně kvalitní matcha – se běžně používá třeba v kuchyni při přípravě zmrzliny nebo latté a třeba i nejrůznějších koktejlů. Obvykle jde o směsici čajových lístků, které jsou staršího data zpracování a v pokrmu nebo nápoji vyniknou přímo na jedničku.
Na obalu matchi je možné setkat se s dvěma typickými označeními – usucha a koicha. Ty se mezi sebou odlišují hlavně v chuti – usucha je navíc mnohem rozšířenější napříč všemi kontinenty a oplývá více svíravou, ale o to intenzivnější chutí. Koicha se získává až z třicet let starých keřů a poznáme jej podle jemnější chuťové složky a samozřejmě – je i podstatně dražší a vzácnější.